Nemusíte se bát. Létat simulátory jsem nepřestal. V IL-2 Great Battles Series mám rozjetou kariéru a nadále v tom chci pokračovat. Ale je toho víc, a tak se musí vše přizpůsobit tak, aby bylo od všeho něco. Plastikové modely letadel je jedna z věcí, která mě zajímá.
O měřítku 1/72 se někdy hovoří jako o „úpadkovém“. No nevím, co bych k tomu mohl napsat. Pro mě osobně to bylo právě tohle měřítko, kdy jsem jako malý kluk stavěl modely od Kovozávodů Prostějov. Nic jiného tu pořádně nebylo, kromě předvánočních dovozů modelů Revell a Matchbox, kdy se na ně stála fronta a modlil jsem se, aby se na mě dostalo. Svým způsobem to mělo svoje kouzlo. Dnes máme vše. Ale hlavně máme firmu Eduard, která nás zásobuje modely jak v „úpadkovém“, tak i „královském“ měřítku. Za mě to jsou samozřejmě stroje Luftwaffe, s jejich pestrými a unikátními kamuflážemi. To je to, co mě na nich baví. A nejaktuálnější jsou právě eduardí stodevítky. Dnes už zde máme celkem šest typů. Ty jsou obsahem tří Limitek (Dual combo) a dokonce už zde máme i dvakrát Profipack.
Nikdo nemůže namítat, že čekání se nevyplatilo a momentálně jde o nejlepší „BeFka“ na trhu v tomhle měřítku. Tamiya a jejich G-6 je parádní a sestavitelnost je snadná. Ale síla obtisků, masky, plechy, nýtování atd. Tohle tam prostě nenajdete. A za cenu jedné „tamky“ s nepatrným příplatkem kupujete dual combo se vším, co jsem popsal. Je pravdou, že já s obtisky od Eduardů taky zápasím. Prostě na to nemám nervy. Proto musím někdy volit jinou alternativu. Jenže co já postavím je opravdu zanedbatelné 🙂 (moře modelů je ve fázi rozpracováno 😀 ). A letos se podle mě můžeme těšit ještě minimálně na jedno Dual Combo. Předpokládám, že s titulem Gustav Pt.2
Eduard ale není jen „dvaasedmdesátkový“. Co má v naprosté dokonalosti jsou jeho „čtvrtky“. Ale to až příště.