Když jsem se včera dostal zpět na letiště, přiběhl za mnou Helmut Waller a začal se strašně omlouvat. Z počátku jsem nevěděl proč, ale po chvilce to bylo všechno jasné. Byl to právě on, kdo mě pokropil dávkou z kulometu. Avšak na druhou stranu jsem to byl já, kdo udělal chybu a cpal se mezi něj a toho zpropadeného Rusa. Oba dva jsem si nakonec večer svlažili hrdlo dobrým koňakem a vše bylo urovnáno. Já měl neskutečnou radost že žiju a ještě jsem si mohl připsat dva sestřely. Odměnou mi bylo vyznamenání Iron Cross 2nd Class.
Ráno vypadalo o poznání lépe než včera. Podle rozpisu dnes startujeme až pozdě odpoledne. Tak jsem se rozhodl napsat dopis domů.
Dnešním úkolem je podpořit a ochránit naše Bf109E, která budou operovat jižně od vesnice Melekhovo. Z průzkumu je zde hlášena zvýšená aktivita nepřítele. Je to poměrně blízko frontové linie, takže ostražitost je na místě. Počasí bude rozhodně lepší než včera, ale to většinou znamená, že aktivita nepřítele bude také vyšší. Je 15:26 a nás osm startuje. „Éčka“ s podvěšenou výzbrojí v podobě bomb právě proletěla. Odlepuji se od země jako poslední. Klapky, podvozek a dnes už i poziční světla. Vše zataženo a vypnuto. Operační výška je kolem 1000 metrů. Nabíráme kurz 105°a provádíme doprovodný taneček. U cíle budeme za pár minut.
Po mojí levé straně míjíme Melekhovo. Jsme u cíle. Bf109E se řadí do formace a chystají se vysypat celý svůj náklad na předem určené cíle. Z naší výšky jde o hezké pozorovací místo. Musím uznat, že to kolegům jde pěkně od ruky a podle ohnivých a dýmových sloupců usuzuji, že dobrých zásahů bylo dost. Jenže tohle divadlo musíme ohlídat. A podle informací v rádiu už se na nás nepřítel valí. Skenuji prostor nade mnou, přede mnou, za mnou a pode mnou. Nechci žádné překvapení. V dálce jsem zahlédl několik malých bodů. Je jasné o co jde. Tlačím plynovou páku dopředu a nabírám společně s kolegy výšku. Výška je výhoda. Přetáčím se na pravou stranu a kloužu za první I-16. Krátká dávka jen zlehka zasáhla křídlo. Sovětský stroj začíná stoupat. Já mám ale rychlost a tak se za něj lepím. Blíž a blíž… první dávkou jsem mu otevřel palivovou nádrž, druhá dávka ukončila jeho život. Bylo zřetelně vidět, jak pilotovi klesla hlava na bok a stroj se nekontrolovatelně řítil k zemi. Není čas nic ověřovat. Je tu celkem rušno.
Kontrola šesté hodiny odhaluje čistou záď, a už si to šněruji směrem dolů. Pravým trojúhelníkem čelního štítu vidí další dvě sovětské „Raty“. Jednu už má v parádě kolega, na druhou se chystám já. Mám celkem vysokou rychlost, tak si musím dát pozor, abych soupeře nepřelítnul a nevystavoval se mu. Za kniplem musel sedět zkušený pilot. Začal celkem slušně v úhybných manévrech. Dostat ho do kříže zaměřovače dalo fušku. Konečně ho mám a krátká, ale účinná dávka ho posílá k zemi.
Je dobojováno. Stoupám zpět na hladinu 1000m a nasazuji kurz domů. Dnes mám všeho dostatek. Jak paliva, tak i nábojů pro případ nečekaného setkání. V dálce zahlédnu kolegy a někde pod nimi letí zpět i bombardovací komando.
Zanedlouho mě vítá světlice z letiště. Kontroluji provoz okolo letiště. Je čas přistát. Dosedám ukázkově na tři body a roluji mimo přistávací plochu, abych uvolnil místo dalším.