Přeskočit na obsah

Kariéra – I./JG 52 – City under siege – 17.10.1941

Nadšení z včerejšího sestřelu mně vehnalo novou bojovnou krev do žil. Ráno letíme doprovodit „Ečka“ a je poměrně vysoká a hustá oblačnost. To zase bude náročné na sledování. Naštěstí rychlost bombardovacích stodevítek je vysoká a u cíle budeme, přestože je vzdálenost 110 kilometrů, co nevidět. Oblast okolo Neverovo je prošpikovaná obrannými jednotkami sovětské armády, takže je potřeba čistit a čistit. To je jedna z mála možností, jak pomoct naší postupující armádě. Pokud se fronta posune ještě dál, je zde možnost, že se naše jednotka přemístí blíž k frontové linii. To je moje malé tajné přání. Hned nad cílovou oblastí jsem pocítil, jak moc nás zde nechtějí. Flak byl rozmístěn snad úplně všude. Při druhém kruhu, který vždy opisujeme nad útočící skupinou, jsem dostal zásah do směrovky. Leknutí bylo takové, že jsem v sedačce nadskočil a zaryl si pásy bolestivě do ramen. Okamžité otestování pedálů ale nevěstilo žádný problém, a tak jsem pokračoval s kolegy v hlídkování. Nikdo se nedostavil. Smutnou zprávou bylo, že se náš kamarád Gotthard nevrátil. Flak nepřítele odvedl svoji práci, jak nejlépe mohl.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Ndq09yW.jpg.

V půl čtvrté letíme skoro na stejné místo znovu. Opět stíhací doprovod. Zásadní změna byla v našem počtu. Jen tři piloti. Snad to nebude problém a na místo se zrovna nesletí celé rudé letectvo. Po dvaceti minutách jsme severozápadně od Neverovo. Oblačnost je stejně hustá jako ráno. Zatím je vše v pohodě a nikdo nás ani útočící „mezky“ neobtěžuje. Až na ten intenzivní flak. Než doběhla myšlenka do konce, kokpit se zasypal skleněnými střepy z mojí kabiny. Byla to neskutečná rána. Dnes poprvé jsem dostatečně ocenil zadní pancéřový štítek vytažený až nad moji zadní část hlavy. Nikde zatím necítím bolest, což by mohla být známka toho, že nemám žádné zranění. Bez dalšího čekání dávám veliteli znamení, že se vracím zpět. Nabírám kurz domovského letiště. Jakmile jsem přeletěl frontovou linii, trochu jsem znejistil. Rozhoduji se raději přistát na nejbližším letišti, které mám ve směru letu. Volba padla na letiště Borki. Dosedám a pojíždím na odstavnou plochu. Jdu zkontrolovat stav stroje.