Recenze – His Majesty’s Griffons – Alexander =BlackSix= Timoshkov

Jako je ikonou pro druhoválečné Německo Messerschmitt Bf109 a Focke Wulf Fw190, pro Ameriku Mustang a například Corsair (tam těch ikon bude podstatně víc 😀 ), tak pro Brity je to na 100 % Hurricane a Spitfire. No a mě teď čeká právě ten „Spiťák“. Docela se těším, jak se s touhle legendou sblížím. Doufám, že to bude přinejmenším stejně pohodová jízda jako s Mustangem. Tak jde se na věc.

No ty kráso!!! Tak elegantní letadlo a já ho hned při prvním startu málem rozšlehal o runway. Dal jsem plný „knedlík“, a stroj mi začal lítat a kymácet se ze strany na stranu. Měl jsem co dělat, abych ho dostal do klidu, a odlepil se od dráhy. Šlapal jsem do pedálů jako smyslů zbavený 😀 . Tak to hezky začínám. Když už jsem byl ve vzduchu, tak celkem pohoda. Stoupáme k dalšímu bodu, když se objeví hláška: návrat k letišti a bránit. Tak jsem za to vzal trochu víc, a najednou padám ve vývrtce. Bože můj, to jsem fakt kopyto, nebo se musí se Spitfire jemněji? No budu si muset dávat při druhé misi větší pozor.

Pozor jsem si dával, ale bylo to platné asi tak, jako „mrtvýmu zimník“ 😀 . Opět jsem bojoval nejvíc se startem a přistáním. Doprovod bombardérů v pohodě (souboje ve výškách 5000 metrů a víc mají co do sebe), návrat domů v pohodě, a pak to přišlo. Finále a přiblížení dobrý, ale jakmile dosednu a začnu brzdit, tak to prostě neudržím a pokaždé štrejchnu koncem křídla o zem. Třetí mise jako přes kopírák. Rozjezd a už tam lítám po dráze jako opilec při návratu v ranních hodinách domů. A to mám nastavené už i trimování a snažím se. Někde dělám něco blbě. Snad na to přijdu do konce kampaně 🙂 .

Ve třetí misi jsem konečně mohl ocenit zpětné zrcátko u Spitfiru. Když jsem udolal svoje první „Káčko“ tak jsem ještě sledoval, jak si to štráduje směrem dolů na zorané pole. Pak jsem vrátil zrak zpět na střed a koukl do zrcátka. „Fokouš!“ Vykopnul jsem pedály a páku narval doprava, jen co to šlo, a prudce přitáhnul, až jsem šel skoro do blackoutu. Pár kulek se do stroje zakouslo, ale jsem přesvědčen, že mi zrcátko zachránilo kůži. To jsem mimochodem málem ztratil opět při přistání 😀 . Co jsem to božínku za pilota 🙂 .

Mise 6 a 7 (a vlastně i 8 a 9) byly bez úspěchu 🙁 . Pohybovat se ve výšce 7000m (22 000ft.) je úplně jiné polítáníčko, než někde v přízemí nad korunami stromů. V takové výšce už moc prostoru na akrobatické souboje není. Sedmá mise byla o přesunu za velmi mizerného počasí. Start opět tragédie v podání tance na rozjezdové dráze, ale konečně se mi podařilo přistát tak, že jsem ani jedním koncem křídla neškrnul o zem! Vůbec netuším, proč mám takový problém s touhle mašinou. Pětilistá vrtule? Jsem vážně zklamaný z toho, že tomu nemohu stále přijít na kloub. A potom to přišlo. Mise číslo 8 naplnila pořekadlo „třikrát smrt a konec“. Vystoupali jsme do 15000 ft. Po dosažení bodu jsme prováděli hlídkování nad městem. Vše v pohodě až do chvíle, kdy jsem zahlédnul jednu „Doru“. Bylo mi jasné, že tu nepřítel nebude sám, ale druhý stroj jsem prostě neviděl. Tak jsem začal pomalu stáčet stroj, když se v tu chvíli rozezněl zvuk trhajícího plechu. Bylo mi jasné, že je zle, a tak jsem se chtěl střemhlav vrhnout dolů, jenže v tu chvíli se přepnul obraz z venčí. Je dokonáno. Zvláštní bylo, že když jsem letěl tu samou misi znovu, tak už jsme zmíněné soupeře nepotkali. Je pravda, že jsme byli o nějakých 1500 stop výše.

Celkové hodnocení? Dávám 9/10. Celkově se mi líbilo, když došlo i na překvapení. Délka misí je ideální pro piloty, kteří nechtějí trávit půlhodinové přelety k cíli a potom opět tu samou dobu zpět. Vše se většinou stihne do 40 – 45 minut maximálně. Na mapě jsem poprvé použil mod na změnu stromů (listnáče a jehličnany) a myslím si, že to zimní mapě Porýní celkově prospělo. Možná bych si užil kampaň víc, kdybych s tím griffonem uměl létat líp, což se mi za celou dobu moc nepodařilo. Chyba je na 100 % za monitorem, a to přiznávám bez mučení 🙂 .

Co bude následovat? Sám nevím. Na výběr je toho neustále dost. Možná si dám menší pauzu, protože se blíží letní počasí, a s tím jsou spojené venkovní radovánky v podobě výletů a prací 🙂 . A nebo ne 😀 . Není čas ztrácet čas. 10.5. si zajedeme s rodinkou do Klatov na letiště, kde se koná Den letiště Josefa Hubáčka. To mě určitě nakopne k dalším výkonům.